Horští okáči - Jeseníky
V CHKO Jeseníky žije asi 1000 druhů motýlů. U šesti z nich můžeme pozorovat možné endemické znaky, ale teprve genetika by nám ukázala pravou skutečnost. Jde většinou o drobné noční druhy, ale ve vrcholových partiích Jeseníků žijí také dva druhy denních motýlů, jejichž poddruhy nenajdeme nikde jinde na světě.
Okáč menší sudetský
Okáč menší (Erebia sudetica) je evropský endemický druh, který se vyskytuje velmi lokálně v horských, od sebe oddělených oblastech: ve Francii ve Francouzském středohoří a v Alpách (Savoie a Isère), v centrálním Švýcarsku (Grindelwald), v České republice (Hrubý Jeseník) a v Rumunsku na pěti místech v Karpatech. Jeho endemický poddruh vyskytující se v Jeseníkách se jmenuje okáč menší sudetský. Zajímavostí je jeho krátkověkost. Průměrně se dožívá okolo 3 dnů, ale při studiu metodou zpětných odchytů byl zjištěn i samec, který přežil 15 dnů. Okáč menší je je jediný druh našeho motýla, který byl na území ČR popsán pro vědu. Bylo to právě v Jeseníkách.
Okáč horský slezský
V pohořích Evropy žije řada poddruhů okáče horského (Erebia epiphron), u nás je to poddruh okáč horský slezský – endemit Hrubého Jeseníku, který byl druhotně vysazen do Krkonoš. Druh obývá horské hole nad hranicí lesa a v Jeseníkách je stále poměrně hojný. Vyskytuje se především v oblasti hlavního hřebene. Izolovaná a malá populace přežívá také v oblasti Mravenečníku a Vřesníku. Motýli se nedokáží šířit přes souvislejší zalesněné polohy. Také kompaktní porosty kleče významně limitují schopnost šíření motýlů. Proto se přítomnost okáče v Jeseníkách a jeho absence v Krkonoších dává do souvislosti s původností kleče v Krkonoších a její absencí v Jeseníkách.
Pokusy o vysazení
Zajímavostí je, že oba druhy jesenických okáčů byly před válkou vysazeny i v Krkonoších. Za vysazováním motýlů stojí entomolog J. Soffner, který se pokusil o rozšíření počtu lokalit s výskytem těchto motýlů. V letech 1933 a 1934 nachytal 50 samiček okáčů menších a 50 samiček okáčů horských a zaslal je poštou boudařům na Luční a Rýchorskou boudu v Krkonoších s prosbou, aby je vypustili do přírody. Ani jeden z motýlů se v Krkonoších původně nevyskytoval. Na Rýchorách se žádný druh neuchytil, ale v okolí Luční boudy přežil okáč horský a založil zde silnou populaci. Z původních 50 kusů má dnes tato populace minimálně desetitisíce jedinců a genetická variabilita Jesenické a Krkonošské populace je téměř totožná. Okáč menší se v Krkonoších neuchytil.
Rod Erebia
Motýli rodu Erebia obývají především chladné horské a arktické oblasti Evropy, Asie a Severní Ameriky. Jenom v Evropě má rod asi 100 druhů. Housenky horských okáčů vyhledávají jako živnou rostlinu tenkolisté druhy trav. Pro tyto druhy motýlů je typické tzv. "propadávání", což je úniková reakce, kdy večer nebo za zamračeného a chladného počasí při vyrušení neodlétají, ale aktivně propadají do porostu pomocí trhavých pohybů.
