Úmluva o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť

Cílem úmluvy je ochrana živočichů a rostlin celoevropského významu, jejich stanovišť (biotopů), zejména ohrožených a stěhovavých druhů a druhů, jejichž ochrana vyžaduje celoevropskou spolupráci. Bernská úmluva se stala vůbec první mezinárodní právní normou kombinující druhovou ochranu a péči o přírodní stanoviště. Smluvní strany se konkrétně zavazují přijmout přísná opatření k ochraně celoevropsky významných druhů planě rostoucích rostlin (Příloha I – např. střevíčník pantoflíček, koniklec otevřený), volně žijících živočichů (Příloha II - např. vydra říční, čáp bílý, křeček polní a všechny druhy evropských dravců a sov) a jejich stanovišť. Příloha III obsahuje seznam druhů fauny a flóry, které vlády sice nemusejí striktně chránit, ale jejichž využívání by mělo probíhat tak, aby neohrozilo další existenci těchto organismů: patří sem kupř. bobr evropský, rys ostrovid nebo hlavatka podunajská. Bernská úmluva se rovněž stala průkopníkem i v tom, že zakazuje některé nehumánní způsoby zabíjení, lovu, odchytu a dalších forem využívání živočichů, jako je střílení zvířat, oslněných umělým světlem (Příloha IV). Příslušná opatření mají být zohledněna při plánování a uskutečňování hospodářského rozvoje a stát se součástí potřebných legislativních a správních postupů. Smluvní strany mají dále podporovat informování, vzdělávání, výchovu a osvětu široké veřejnosti i cílových skupin obyvatelstva a získávat jejich podporu pro péči o přírodní dědictví.

Úmluva byla sjednána ve švýcarském Bernu 19. září 1979 a v platnost vstoupila 1. června 1982. ČR je smluvní stranou úmluvy od června 1998 s uplatněním výhrad proti zařazení několika ptačích a savčích predátorů (vlk, medvěd hnědý, káně lesní, káně rousná, jestřáb lesní, poštolka obecná, výr velký) a kozy bezoárové jako nepůvodního druhu mezi přísně chráněné živočichy Přílohy II, a proti zařazení poloautomatických a automatických zbraní se zásobníkem pojmout více než dva náboje na seznam zakázaných způsobů lovu Přílohy IV. Jednou z 51 smluvních stran je také Evropská unie. Sekretariát pracuje ve Štrasburku v sídle Rady Evropy.

Řídící orgán úmluvy, Stálý výbor, který je tvořen delegáty smluvních stran, se schází jednou ročně. Na rozdíl od jiných mezinárodních mnohostranných úmluv, zaměřených na péči o životní prostředí, nemá Bernská úmluva žádný vědecký panel. Odborné podklady připravují kromě sekretariátu a konzultantů i expertní skupiny, zabývající se ochranou významných skupin organismů, územní ochranou či činiteli, ohrožujícími biologickou rozmanitost (invazní nepůvodní druhy, změny podnebí, ilegální zabíjení ptáků). Stálý výbor koordinuje také činnosti spojené s Evropským diplomem Rady Evropy, prestižním oceněním, udělovaným chráněným územím s mimořádnými přírodovědeckými, kulturními a estetickými hodnotami a příkladnou péčí o ně na dobu určitou. Každý občan, organizace či instituce ze země, která se stala signatářem Bernské úmluvy, může upozornit její sekretariát, že v určitém konkrétním případě nenaplňuje vláda této země podle jejich názoru závazky, které na sebe převzala. Stálý výbor poté stížnost spolu s vysvětlením příslušné vlády pečlivě posoudí. Pokud ji uzná za opodstatněnou, doporučí kritizovanému státu konkrétní kroky, jak rozumným způsobem sjednat nápravu. Stálý výbor celý případ uzavře teprve tehdy, jestliže dotčená vláda doporučení skutečně, nikoli formálně naplnila.

Již v roce 1989 doporučil Stálý výbor, aby smluvní strany Bernské úmluvy na svém území vytvářely podle propracovaných kritérií soustavu celoevropsky významných lokalit pro z pohledu péče o kontinentální přírodní dědictví důležité druhy a poddruhy planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů a typy přírodních stanovišť, označovanou jako Smaragd (anglicky EMERALD). Je založena na naprosto stejných principech jako dobře známá soustava chráněných území Natura 2000, budovaná na území členských států Evropské unie: pro členské státy EU představuje soustavu Smaragd na jejich území vytvářená nebo vytvořená soustava Natura 2000.

Činnost AOPK ČR:

  • zabezpečení odborných podkladů pro naplňování Bernské úmluvy,
  • zapojení do činnosti jednotlivých odborných pracovních skupin,
  • práce s veřejností a spolupráce s nevládními organizacemi při získávání podpory pro ochranu přírodního prostředí.