Územní systém ekologické stability neboli ÚSES je soubor vzájemně propojených přírodních nebo přírodě blízkých ekosystémů, který udržuje přírodní rovnováhu.
Hlavním smyslem ÚSES je posílit ekologickou stabilitu krajiny zachováním nebo obnovením stabilních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb. Cílem územního systémů ekologické stability je zejména vytvoření sítě relativně ekologicky stabilních území ovlivňujících příznivě okolní, ekologicky méně stabilní krajinu, a tím podpořit rozmanitost původních biologických druhů a jejich společenstev (biodiverzity).
ÚSES se skládá ze sítě plošně rozsáhlejších území tzv. biocenter, která svým rozsahem a velikostí umožňují trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému. Tato biocentra jsou vzájemně propojena tzv. biokoridory, které sice neumožňují rozhodující části organismů trvalou dlouhodobou existenci, avšak umožňují jejich migraci mezi biocentry, a tím vytvářejí z jinak oddělených biocenter funkční síť.
Plány ÚSES
ÚSES se vymezují v tzv. plánech. Plány ÚSES jsou podkladem pro realizační projekty biocenter a biokoridorů, provádění pozemkových úprav, zpracování územních plánů, lesní hospodářské plány, a další dokumenty ochrany a obnovy krajiny.
Na mapě jsou červenými a žlutými plochami vymezena biocentra, zelenými a modrými liniemi biokoridory.
