Biotopy - CHKO Orlické hory
Biotopy
Charakteristika oblasti
Orlické hory se vyznačují poměrně velkou rozmanitostí přírodních biotopů. Dokud zdejší přírodu neovlivňoval člověk, byly hlavním lesním biotopem Orlických hor bučiny. Zdejší acidofilní bučiny podhorského a horského charakteru se vyznačují druhově chudým bylinným patrem, v němž převládají borůvka a trávy metlička křivolaká a třtina chloupkatá. Vzácnější a druhově bohatší jsou květnaté bučiny. V jejich bylinném patře se vyskytuje např. mařinka vonná, pitulník horský, samorostlík klasnatý, vraní oko čtyřlisté nebo kyčelnice cibulkonosná. Zbytky květnatých bučin se dochovaly např. v národní přírodní rezervaci Trčkov.
Prudké kamenité či balvanité svahy pokrývají suťové lesy. Ve stromovém patře převládá javor klen a místy roste i jilm drsný. V bylinném patře se objevuje bažanka vytrvalá, udatna lesní nebo měsíčnice vytrvalá a oměje. Suťové lesy se hojně vyskytují na strmých svazích v údolích vodních toků Bělá, Zdobnice a Říčka.
Smrčiny se v minulosti vyskytovaly jen na nejvyšších vrcholech Orlických hor. Vlivem změny lesnického hospodaření došlo k nahrazení původních bučin kulturními smrkovými lesy, které se podobají přirozeným horským smrčinám. Na silně podmáčených místech byly časté rašelinné a podmáčené smrčiny, jejichž bylinné patro se velmi podobá acidofilním bučinám.
Podél vodních toků se nacházejí horské olšiny s olší šedou a údolní jasanovo-olšové luhy. Horské potůčky provází devětsilové lemy horských potoků. Častá jsou též lesní prameniště. Společným jmenovatelem těchto biotopů je nejen voda, ale i některé druhy bylin – např. blatouch bahenní, netýkavka nedůtklivá, mokrýš střídavolistý, čarovník alpský nebo devětsil bílý.
Přirozené bezlesí se v Orlických horách omezuje pouze na vrchovištní rašeliniště, kde se dochovaly četné druhy z poslední doby ledové jako např. klikva bahenní, kyhanka sivolistá nebo ostřice chudokvětá. Přirozené bezlesí se vyskytuje i v údolí vodních toků na místech s vyvinutými společenstvy silikátových skal a drolin.
Vliv člověka
Člověk se v minulosti podílel na vzniku mnoha dalších biotopů, a tím zvýšil pestrost Orlických hor. Na místech, která kdysi pokrýval les, vznikla po vytěžení stromů různá společenstva luk a pastvin. V nejvyšších polohách a na suchých a chudých místech se vyvinuly horské a podhorské smilkové trávníky s dominantní smilkou tuhou, metličkou křivolakou, bikou ladní, pupavou bezlodyžnou, jestřábníkem chlupáčkem a rozrazilem lékařským. Ze vzácných druhů zde roste např. prha arnika nebo pětiprstka žežulník.
Na silně podmáčených místech vznikla nevápnitá mechová slatiniště a přechodová rašeliniště, která jsou nápadná různými druhy ostřic, suchopýrem úzkolistým a bohatým mechovým patrem s množstvím rašeliníků. Ze vzácných druhů zde roste např. rosnatka okrouhlolistá, vachta trojlistá, tolije bahenní, všivec lesní a tučnice obecná pravá. Na středně vlhkých stanovištích vznikly mezofilní ovsíkové louky a ve vyšších polohách horské trojštětové louky. V trojštětových loukách se často objevuje silenka dvoudomá, řeřišničník Hallerův a jetel kaštanový. V ovsíkových loukách se dají objevit i vemeníky zelenavé a dvoulisté. Na vlhkých místech jsou časté druhově bohaté vlhké pcháčové louky a vlhká tužebníková lada. V nich můžeme najít pcháč bahenní, potoční a zelinný, děhel lesní, tužebník obecný, skřípinu lesní, prstnatec májový i upolín nejvyšší.
Na častěji pasených plochách se vyvinuly poháňkové pastviny. Vlivem intenzifikace zemědělské výroby však byla většina těchto lučních biotopů nahrazena druhově chudými produkčními směsmi.
Autoři fotografií: Zuzana Růžičková




















