Lesy pokrývají víc než dvě třetiny plochy CHKO Orlické hory. Jejich rozloha a druhové složení se mění v závislosti na mnoha faktorech spojených s přítomností člověka v krajině. Zdejší lesy jsou dnes zrcadlem toho, co se tu událo v posledních staletích. Klučení, žďáření, těžby pro výdřevu dolů, výrobu dřevěného uhlí a pro sklárny, pěstování smrku pro stavebnictví, imisní kalamita – to vše zanechalo stopy a měnilo vzhled i složení zdejších lesů.
Dokud zdejší přírodu neovlivňoval člověk, byly hlavním lesním biotopem Orlických hor bučiny a ve vrcholových částech hor horské smrčiny. Vlivem změny lesnického hospodaření došlo k nahrazení původních bučin kulturními smrkovými lesy, které se velmi podobají přirozeným horským smrčinám. Na silně podmáčených místech byly časté rašelinné a podmáčené smrčiny, jejichž bylinné patro se velmi podobá acidofilním bučinám. Prudké kamenité či balvanité svahy pokrývají suťové lesy. Podél vodních toků se nacházejí horské olšiny s olší šedou a údolní jasanovo-olšové luhy. Přirozené bezlesí se v Orlických horách omezuje pouze na vrchovištní rašeliniště a na místa v údolí vodních toků, kde se vyvinula společenstva silikátových skal a drolin.
Autoři fotografií: Zuzana Růžičková, Rudolf Remeš
